Na rovinu: Alergeny v kosmetice. Proč jsou i v přírodní vůni.
Slovo alergen na etiketě nezní zrovna romanticky a podvědomě v nás vyvolává pocit, že je to něco, čemu bychom se měli vyhýbat. Mnohem lépe se čte levandule, pomeranč, růže nebo skořice. Jenže z pohledu chemie mezi těmito dvěma světy není tak tlustá čára, jak by se mohlo zdát. Právě přírodní esenciální oleje totiž přirozeně obsahují látky, které se v kosmetice označují jako vonné alergeny. O tom, z čeho se naše mýdla skládají, jsme psali samostatně.
Takže ano. I mýdlo provoněné pouze esenciálními oleji obvykle obsahuje alergeny. Ne proto, že bychom do něj potají přidali syntetické vůně, ale proto, že příroda je chemicky podstatně složitější, než naznačuje obrázek levandule na etiketě.
Co vlastně znamená „alergen“ a kde se ve vůni bere?
Esenciální olej je koncentrovaná směs těkavých aromatických sloučenin, které rostlina vytvořila sama. Jeden olej může obsahovat desítky až stovky různých látek a jejich vzájemný poměr vytváří jeho charakteristickou vůni.
Mezi těmito látkami se přirozeně nacházejí i takové, které jsou známé svým alergenním potenciálem. V kosmetice je označujeme jako vonné alergeny a při překročení legislativně stanovené koncentrace se uvádějí samostatně v seznamu ingrediencí. Typickými příklady jsou limonene, linalool, citral nebo geraniol. Limonene je běžnou součástí citrusových silic, linalool najdeme například v levanduli a geraniol v růži nebo pelargonii.
Když tedy tyto názvy najdete na etiketě mýdla s esenciálními oleji, neznamená to automaticky, že jsme je do receptury přidávali jako samostatné ingredience. Mohou být přirozenou součástí oleje, kterým jsme mýdlo provoněli.
A ještě jedna důležitá věc: stejná pravidla pro označování vonných alergenů platí bez ohledu na to, zda pocházejí z esenciálního oleje, nebo z parfémové kompozice. Molekula limonenu nepřestane být potenciálním alergenem proto, že pochází z pomeranče, a nestane se jím jen proto, že je součástí synteticky vytvořené vůně. Z pohledu alergenního potenciálu je podstatná konkrétní látka a její množství, ne romantika jejího původu.
Proč je najednou na etiketách alergenů víc?
Pokud jste byli zvyklí na kratší seznamy a na nových etiketách začnete nacházet víc názvů vonných alergenů, neznamená to, že jsme začali přidávat víc esenciálních olejů nebo změnili receptury.
Změnila se pravidla.
Evropská legislativa rozšířila seznam vonných alergenů, které se za stanovených podmínek musí v kosmetických výrobcích uvádět samostatně. K původně deklarovaným látkám tak přibyly další. Výsledkem může být podstatně delší INCI i u výrobku, jehož receptura a množství použité vůně zůstaly stejné.
Na první pohled tedy může nová etiketa působit „chemičtěji“ než ta stará. Ve skutečnosti se však nezměnilo to, co je uvnitř. Změnilo se množství informací, které o tom musíme uvést navenek.
A v tomto případě je delší seznam vlastně dobrá zpráva. Člověk, který ví o své citlivosti na konkrétní vonnou látku, dostává přesnější informaci o tom, co výrobek obsahuje.
Znamená alergen, že je látka nebezpečná?
Ne. A právě tady slovíčko „alergen“ trochu doplácí na svůj název.
Označení látky jako vonného alergenu neznamená, že po kontaktu s ní dostane každý alergickou reakci, ani že výrobek, který ji obsahuje, je automaticky nebezpečný. Znamená to, že daná látka má známý potenciál vyvolat u citlivých osob alergickou kontaktní reakci, a proto má být její přítomnost za stanovených podmínek transparentně uvedena.
Tato informace je důležitá hlavně pro člověka, který už ví, že je na konkrétní látku senzibilizovaný a potřebuje se jí vyhýbat.
Proto ani delší seznam alergenů automaticky neznamená horší složení. A kratší seznam zase automaticky neznamená, že je výrobek jemnější, bezpečnější nebo přírodnější.
A co syntetická parfemace?
I parfémové kompozice mohou obsahovat přesně tytéž vonné alergeny jako esenciální oleje. Rozdíl tedy není tak jednoduchý jako přírodní vůně versus alergeny na jedné straně a syntetická vůně versus chemie na straně druhé.
Parfumér může pracovat s přírodními i syntetickými aromatickými látkami a výsledná parfémová kompozice může obsahovat regulované vonné alergeny, stejně jako je může obsahovat levandulový nebo citrusový esenciální olej. Zároveň lze parfémovou kompozici cíleně sestavit tak, aby byl obsah určitých alergenů nízký nebo aby je neobsahovala.
Proto neplatí jednoduchá rovnice přírodní vůně = méně alergenů. Přírodní původ nám říká něco o původu suroviny, ne automaticky o jejím alergenním potenciálu.
Proč tedy používáme esenciální oleje?
Protože u nich nehledáme jen hezkou vůni.
Esenciální oleje jsou komplexní rostlinné suroviny a jejich vůně vzniká přirozenou kombinací desítek až stovek těkavých sloučenin. Právě tato komplexnost jim dává charakter, jaký se od syntetické parfémové kompozice čekat nedá.
S tím souvisí i aromaterapeutický rozměr, který při výběru olejů zvažujeme. Nemyslíme tím nic zázračného. Myslíme tím docela obyčejnou věc: že k mýdlu přivoníte dřív, než ho použijete, že vám vůně něco připomene a navodí náladu, a že vás pak během mytí provází jemně, ne na sílu. To je to, co od vůně v koupelně opravdu chceme.
Druhým důvodem je transparentnost. U parfémové kompozice je přesné složení směsi zpravidla obchodním tajemstvím jejího výrobce. Na etiketě kosmetického výrobku proto zákazník uvidí označení parfum nebo aroma a povinně deklarované vonné alergeny, ne kompletní seznam všech aromatických molekul, ze kterých parfumér vůni poskládal.
U esenciálního oleje víme, z jaké rostlinné suroviny pochází, a jeho chemické složení lze charakterizovat analyticky. Ani dva přírodní oleje nemusí být molekulu po molekule identické – rostlina není chemická továrna s dokonale stejnou výrobní šarží – ale původ a charakter použité vonné suroviny jsou mnohem čitelnější.
Pro MuSK je to podstatné. Esenciální oleje nepoužíváme proto, že „přírodní“ automaticky znamená lepší nebo bezrizikové. Používáme je tam, kde chceme vůni konkrétní rostliny, její přirozenou komplexnost a aromaterapeutický rozměr, který je součástí celkového charakteru mýdla.
A zároveň nemáme potřebu předstírat, že přírodní vůně je bez chemie. Bez chemie by totiž nevoněla vůbec.
Proč jsou alergeny uvedené na etiketě?
Protože etiketa nemá říkat jen to, co zní dobře. Má dát člověku informace, které potřebuje.
Pokud použitý esenciální olej nebo parfémová kompozice obsahuje regulovanou vonnou látku a její výsledná koncentrace v hotovém výrobku překročí legislativní limit pro její deklaraci, objeví se samostatně v seznamu ingrediencí.
Proto můžete na obalu mýdla vidět použitý esenciální olej a vedle něj celou řadu názvů jako linalool, limonene, geraniol nebo citral. Nejsou tam proto, aby INCI vypadalo složitěji. Jsou tam proto, aby člověk s konkrétní alergií věděl, čemu se potřebuje vyhnout.
A čím víc informací dnes legislativa vyžaduje, tím delší tento seznam může být.
Jak je to v našich mýdlech
U nás to není teorie, dá se to přečíst na obalu. Nejčastěji se v našich složeních objevuje limonen, po něm linalool a geraniol, pak citral a citronellol. Za nimi následují eugenol, farnesol, benzylbenzoát a benzylsalicylát.
Není to náhodná sestava. Kopíruje přesně ty esenciální oleje, které v mýdlárně používáme nejvíc: levanduli, citrusy, mátu, geranium a kořenitou skupinu kolem skořice a hřebíčku.
Zároveň platí, že alergeny nemá každé naše mýdlo. Část receptur voní bylinkami, a ne esenciálními oleji, část nevoní vůbec, a ty pak ve složení řádek s alergeny nemají. Z našich mýdel je takových osm.
Pokud se jim chcete vyhnout úplně, máme na to samostatnou kategorii. Mýdla Až na kůži a Něžný dotek jsou bez vůní a barviv a ve složení najdete jen zmýdelněné oleje, glycerin a vodu.
I levandule je chemie. Naštěstí.
U kosmetiky máme zvláštní zvyk dělit ingredience na „přírodní“ a „chemické“, jako by rostliny fungovaly podle jiných fyzikálních zákonů než zbytek světa.
Nefungují.
Vůně citronu je chemie. Vůně růže je chemie. Linalool je chemie. Voda je chemie. A mýdlo samotné vzniká chemickou reakcí mezi tuky a zásadou.
Mnohem užitečnější otázka než „je tam chemie?“ proto zní: Co v produktu je, proč to tam je a je to použité správně?
Přírodní vůně tedy klidně může obsahovat alergeny. Není to chyba v receptuře ani malý skandál ukrytý na konci INCI. Je to prostě vlastnost aromatických látek, ze kterých je vůně poskládaná.
Protože příroda umí vonět nádherně. Jen k tomu, jak se ukazuje, potřebuje docela slušnou dávku chemie.
Mydlit se je lidské. Bát se každého alergenu už méně.
Prohlédnout mýdla.
Mydlit se je lidské. Odebírat taky.
Nové receptury, mýty z mydlárny a termíny trhů. Píšeme, jen když máme co říct.