V překladu: Co je saponifikace a jakou roli hraje při vzniku mýdla?
Saponifikace zní jako slovo, před kterým je potřeba vyhnat děti z místnosti. Ve skutečnosti je to obyčejné zmýdelnění – chemická reakce, při které se z olejů a louhu stává mýdlo. Probíhá při výrobě každého pravého mýdla a bez ní by mýdlo prostě neexistovalo.
U nás v MuSK o ní navíc mluvíme nahlas. Lucka je vystudovaná chemička, takže zatímco jinde se chemie občas schovává za kytičky na etiketě, u nás je přirozenou součástí příběhu. Není totiž důvod tvářit se, že se při výrobě mýdla žádná chemie neděje.
Děje. A je docela fascinující.
Jak z oleje vznikne mýdlo
Na začátku jsou oleje a másla a roztok hydroxidu sodného, lidově nazývaného louh. Samotné oleje ještě mýdlem nejsou a nestačí je ani pořádně promíchat s vodou. To podstatné se začne dít až ve chvíli, kdy se setkají s hydroxidem sodným.
Většinu rostlinných olejů a tuků tvoří hlavně triglyceridy – molekuly složené z glycerolu, na který jsou navázané mastné kyseliny. Když triglyceridy reagují s hydroxidem sodným, jejich původní struktura se mění a vznikají nové látky: sodné soli mastných kyselin, tedy mýdlo, a glycerin.
Zjednodušeně:
oleje a tuky + hydroxid sodný → mýdlo + glycerin
A právě slovo vzniká je důležité. Olej a hydroxid nezůstávají v mýdle prostě vedle sebe jako dvě původní ingredience. Vstupují do chemické reakce a mění se na nové látky.
Mýdlo není olej smíchaný s louhem. Mýdlo je výsledek jejich chemické reakce.
Hydroxid sodný nemá zrovna nejlepší PR
Na etiketě nezní tak romanticky jako olivový olej, bambucké máslo nebo levandule a na produktové fotce vedle sušených květů by nejspíš taky moc lajků nenasbíral.
Jenže bez zásady klasické mýdlo z tuků a olejů nevznikne.
Můžeme ji schovat mimo záběr. Z chemie ji nevymažeme.
Hydroxid sodný je silná zásada a v koncentrované formě žíravina, proto vyžaduje při výrobě přesnou a bezpečnou manipulaci. V mýdlové receptuře ovšem není proto, aby tam zůstal. Je reaktantem potřebným k saponifikaci.
A tím se dostáváme k otázce, kterou dostáváme často a úplně oprávněně.
Kam zmizí louh?
Když se mýdlo vyrábí pomocí louhu, nezůstane pak louh i v mýdle?
Při správně sestavené a zvládnuté receptuře hydroxid při saponifikaci reaguje s tukovou složkou. Právě proto při výrobě tolik počítáme, vážíme a kontrolujeme.
Jednotlivé oleje a másla totiž nemají stejné složení a k jejich zmýdelnění není potřeba stejné množství hydroxidu. Při formulování se proto pracuje se saponifikačními hodnotami, podle kterých se vypočítá potřebné množství zásady pro konkrétní kombinaci tuků.
Proto nejde v hotové receptuře jednoduše vyměnit jeden olej za jiný a všechno ostatní nechat beze změny.
Receptura mýdla není odhad, ale výpočet.
Přesnost tu není puntičkářství. Je základem správně zvládnuté výroby.
Ne každý olej vytvoří stejné mýdlo
Tady začíná být saponifikace ještě zajímavější.
Olivový, kokosový nebo jiný rostlinný olej nezní jen jinak na etiketě. Každý má vlastní profil mastných kyselin, a proto po zmýdelnění přispívá k vlastnostem výsledného mýdla jiným způsobem.
Zastoupení jednotlivých mastných kyselin ovlivňuje například tvrdost mýdla, jeho rozpustnost nebo charakter pěny. Při tvorbě receptury proto nejde o to nasbírat co nejvíc hezky znějících olejů. Důležité je, co konkrétní surovina v receptuře dělá a jak funguje spolu s ostatními.
Proto může mít mýdlo s vysokým podílem jednoho oleje úplně jiné vlastnosti než mýdlo postavené na jiné kombinaci tuků.
A ještě jedna věc, na kterou se snadno zapomíná: olej, který na začátku vložíme do receptury, po saponifikaci už prostě není tímtéž olejem.
Prošel chemickou reakcí. A právě tahle přeměna je podstatou výroby mýdla.
A kde se vzal glycerin?
Nemuseli jsme ho tam tajně přilít.
Glycerin vzniká přirozeně během samotné saponifikace. Triglyceridy mají glycerolovou kostru a při jejich reakci s hydroxidem je glycerin jedním z produktů chemické reakce.
Je hygroskopický, tedy dokáže vázat vodu, a právě proto ho znáte i ze sér, krémů, sprchových produktů a spousty další kosmetiky, kde se používá jako humektant.
A teď jedna mýdlová perlička.
Při některých tradičních způsobech průmyslové výroby se glycerin z mýdlové hmoty odděluje. Mýdlová fáze se může oddělit od vodné fáze, která obsahuje mimo jiné glycerol, a ten se pak získává a dál zpracovává jako samostatná cenná surovina. Glycerin se totiž uplatňuje nejen v kosmetice, ale i ve farmaceutickém, potravinářském a dalších odvětvích.
U našeho cold process mýdla tenhle krok neděláme. Glycerin, který při saponifikaci přirozeně vznikne, zůstává součástí mýdla.
Takže zatímco jinde se glycerin do kosmetiky přidává, při výrobě mýdla nám ho chemie vyrobí rovnou na místě.
Docela šikovná reakce.
Proč mýdlo vůbec myje?
Saponifikací nevznikne jen pevná kostka. Vznikají mýdlové molekuly, které mají jednu velmi užitečnou vlastnost.
Mají část s afinitou k vodě a část s afinitou k tukům a mastným nečistotám. Ve vodě se můžou uspořádat do struktur, které pomáhají zachytit mastné nečistoty, rozptýlit je ve vodě a pak je při oplachování odstranit z povrchu.
Právě tady se z chemie stává něco velmi praktického.
Saponifikací totiž nevytváříme jen něco, co vypadá jako mýdlo. Vznikají při ní samotné látky, díky kterým může mýdlo dělat svou práci.
Za tepla, nebo za studena?
Saponifikace probíhá při různých způsobech výroby mýdla. Dvě známé řemeslné metody jsou hot process, tedy výroba za tepla, a cold process, výroba za studena.
A tady máme v MuSK malý historický paradox.
Naše úplně první mýdla z roku 2015 – ta svatební, kterými celý příběh MuSK začal – vznikala metodou hot process. Při ní se procesu pomáhá dodaným teplem a významná část saponifikace proběhne už během samotné výroby.
Časem jsme přešli na cold process a u něj jsme zůstali dodnes. Při této metodě se mýdlová hmota po smíchání nalije do formy, nechá se ztuhnout a pak se ručně krájí. Tím ale cesta mýdla nekončí.
Následuje zrání.
A to se nedá vyřídit expresním příplatkem.
Saponifikace není zrání
Tyhle dva pojmy se u ručně vyráběného mýdla často zmiňují spolu, ale nejsou to synonyma.
Saponifikace je chemická reakce, při které z tuků nebo olejů a hydroxidu vznikají mýdlové soli a glycerin.
Zrání je následná fáze, během které mýdlo mimo jiné postupně ztrácí část vody, tvrdne a mění se jeho fyzikální a užitné vlastnosti.
Není proto přesné představovat si, že mýdlo musí několik týdnů ležet jen proto, aby z něj „zmizel louh“. Saponifikace a zrání jsou dva různé, i když související procesy.
Čerstvě nakrájené mýdlo proto u nás nejde rovnou do krabičky. Putuje na polici, kde dostane přesně tolik času, kolik potřebuje. Teprve potom se balí a pokračuje dál.
O tom, co přesně se během těch týdnů s mýdlem děje a proč se zrání nevyplatí přeskakovat, si přečtěte v samostatném článku V překladu: Proč mýdlo zraje?
Takže co je vlastně saponifikace?
Pokud si z celého článku chcete odnést jednu větu, ať je to tahle:
Saponifikace je chemická reakce, při které se tuky a oleje působením zásady mění na soli mastných kyselin – tedy mýdlo – a glycerin.
Bez ní bychom mohli mít kvalitní oleje, přesnou váhu, krásnou formu, vůni i nejlepší jméno na etiketě.
Jen to mýdlo by nám nějak chybělo.
A až příště uslyšíte slovo saponifikace, děti z místnosti vyhánět nemusíte.
Tedy při samotné výrobě raději ano.
A ještě jedna otázka na závěr
Když už víme, že za jednou kostkou stojí výběr olejů, přesný výpočet hydroxidu, chemická reakce, ruční zpracování a u výroby cold process i několik týdnů zrání, nabízí se docela logická otázka:
Jak potom může být mýdlo v regálu za pár drobných?
Odpověď nezní jen „protože ho vyrábějí hodně“. Průmyslové mýdlo může mít za sebou úplně jinou technologickou cestu – od výroby mýdlového základu a případné separace glycerinu přes sušení a další zpracování až po přidávání složek potřebných k dosažení požadovaných vlastností finální kostky.
Takže co vlastně kupujete u nejlevnějšího mýdla z regálu a za co platíte u toho ručně vyrobeného?
To už je téma na samostatný článek.
Na rovinu: Proč stojí ručně vyrobené mýdlo víc?
Mydlit se je lidské. Vědět, jak mýdlo vzniká, taky.
Mydlit se je lidské. Odebírat taky.
Nové receptury, mýty z mydlárny a termíny trhů. Píšeme, jen když máme co říct.